Když mě kolikrát naše adoptovaná Mary Auma zvala a chtěla, abych jí přijela navštívit, nevěřila jsem nikdy, že bych to mohla uskutečnit. Až letos v srpnu to vyšlo. Byla to pro mě velká událost - docela tréma ze setkání s osmnáctiletou slečnou, obavy z daleké cesty, a taky z pobytu v Nairobi jako ve vyhlášeném hlučném a nepřívětivém městě.
Ale zároveň velká touha vystrčit nos z naší bohaté a přesycené Evropy a poznat trochu, jak se žije jinde, na odvrácené straně planety.
Měla jsem smělé představy, co bych chtěla v Nairobi s Aumou podniknout, ale moc jsem nedoufala v jejich uskutečnění. A přece – všechny moje obavy byly postupně rozptýleny a nahrazeny neuvěřitelnými zážitky a velkou radostí.To všechno díky českým a keňským pracovníkům a koordinátorům centra.
Už ten první den! Ráno jsem se vydala na návštěvu k Aumě domů. Nejdřív cesta přes celé město pověstnými „matatu“ a potom hlavně setkání s Aumou a její rodinou v jejich prostředí – to byl opravdu silný zážitek. Přijali mě moc mile v malém příbytku z vlnitého plechu a dlouho jsme si povídali. Hned se u nich sešla taky pěkná skupinka malých zvědavců ze sousedství, kteří se přišli podívat na „mzungu“ a moc rádi se fotili.
Pak jsme se s Aumou viděly ještě několikrát.
Neděli jsme začaly v kostele. Už v Praze jsem se totiž těšila na africké zpěvy a tance při mších. Auma vzala s sebou na bohoslužbu i svoji sestru Josephine a měly jsme se moc hezky. Po obědě jsme společně vyrazily na prohlídku centra. Vyvezly jsme se výtahem na vrchol Conference Hall, kde jsme si užily nádherný rozhled na celé město.
Další den nám naši přátelé z centra pomohli zorganizovat výlet do národního parku Nakuru, a to byl pro mě i pro Aumu s Josephine teprve úžasný zážitek.
Můj čas v Nairobi utekl moc rychle. Najednou se rozloučit a odjet bylo pro mě hrozně zvláštní. Pevně doufám, že se časem zase sejdeme, jak jsme se o tom při loučení s Aumou navzájem ujišťovaly.
Díky všem, kdo nám takové krásné setkání umožnili!
Jitka Bořkovcová