Peníze, které se nám podařilo nasbírat o různých sponzorů, firem či jednotlivců, daly dohromady 35.165,- Kč, což po převodu na Keňský šilink bylo celkem 141.000 Ksh. Finance jsme se rozhodli rozdělit na několik dílů, abychom účelně využili veškeré finance:
Kemp pro dva týmy
Nákup kopaček
East and Central Africa tournament
Přesto, že se nám nepodařilo sehnat tolik peněz, kolik bychom potřebovali, abychom mohli jet se všemi pěti týmy alespoň na týden na „letní“ soustředění, rozhodli jsme se, že odjedeme alespoň se dvěma týmy na tři dny někam mimo Nairobi. Hledali jsme místo, kde bychom mohli přespat za přijatelné peníze popřípadě zadarmo. Místo, kde bychom měli nějaké týmy, se kterými by naše děti mohli odehrát přátelská utkání. Místo, kam by doprava nestála mnoho peněz, protože náš rozpočet je velmi omezený. Místo, kde by byl někdo, kdo by pro nás mohl vařit. A hlavně místo, kde by bylo alespoň trochu teplo, aby nám týmy nezmrzli.
Dostali jsme doporučení na dvě místa, na dva trenéry jiných týmů. Jedno z míst bylo Njambini. Místní trenér byl velmi nápomocný. Jeho žena by pro nás mohla vařit. Jedna internátní škola nám nabídla ubytování za 75 Ksh za noc (v přepočtu asi 20 Kč), bohužel toto ubytování připomínalo spíše stodolu ve velmi pokročilém stádiu rozpadu. Hřiště náležící ke škole bylo opravdu obrovské, ale plné zvířecího trusu. Měli bychom tady i dostatek týmů k přátelským utkáním, avšak zima, které v tomto místě panovala, nás spíše odrazovala, než přitahovala.
Druhé místo, které jsme navštívili, bylo i místem, kam jsme původně chtěli jet, bylo městečko Naivasha. Naivasha nás okamžitě přivítala slunečným počasím a vysokými teplotami. Prostor školy nás ohromil svými velkými rozměry. Ubytování vypadalo velmi přátelsky, čistě a útulně. Chování místního učitele, který se o všechno stará, bylo přátelské, bohužel ve chvíli, kdy uviděl, že dorazil i tedy běloch, se stalo také nepřístupným jakýmkoli slevám či úlevám. Cena 200 Ksh odpovídal spíše hotelu než ubytování ve škole (prostory, zapůjčení matrací, hřiště, záchody a sprchy). Nakonec se nám povedlo usmlouvat cenu na 150 Ksh. Teď už bylo jen zapotřebí se rozhodnout.
Budget byl velmi omezený, ale nakonec se nám podařilo sjednat lacinější dopravu i stravování, než jsme původně předpokládali, takže Naivasha vyhrála. Odjezd 25.8. 2009, někdy během odpoledne. Dva týmy – kluci pod 15 let a holky. Nejdříve nás mělo být maximálně 40, nakonec nás bylo skoro padesát.
V úterý se děti sešly s trenéry na hřišti, kde obvykle trénují již v poledne. Nechtěli jsme, aby odjížděli s prázdnými žaludky, takže součástí campu, byl již oběd v místním „hotelu“. Poté se všichni odebrali na hřiště, kde se o víkendu konal turnaj, na který jsme přihlásili dva naše týmy. Tam jsme čekali na autobus. Jelikož jsme potřebovali snížit cena na minimum, museli jsme si vytrpět dlouhé chvíle na sluníčku. Autobus totiž přivezl pasažéry z Naivashy a pak teprve na zpáteční cestu mohl naložit nás.
Ve večerních hodinách jsme konečně dorazili na místo a mohli jsme se ubytovat. Holky do jedné budovy, kluci do jiné. Samozřejmě se vše neobešlo bez problémů. Kuchař, který pro nás měl vařit, si to na poslední chvíli rozmyslel a vařit nepřišel. Naštěstí se místnímu učiteli podařilo najít náhradu. Večeře bylo v opravdu pozdních večerních hodinách, poté byli všichni seznámeni s řádem kempu a hurá do postelí a spát, aby měli sílu na trénink a přátelská utkání.
Ve středu ráno byl budíček velmi brzy – v 6.30. Chlapci měli svůj náročný trénink již od sedmi hodin. Přesto, že ještě nebyly po snídani, což není v Keni neobvyklé, vydali ze sebe maximum. Dívčí trénink začal hned po skončení toho chlapeckého. Ani ony nejedly, ale ani zde to nebylo znát. Co je pro většinu lidí nepředstavitelné, je pro tyto děti naprostou samozřejmostí.
Po snídani jsme s dětmi hrály seznamovací a týmové hry, abychom jim ukázali jiný způsob komunikace mezi lidmi. Během dopoledne jsme se přesunuli na asi 30 minut vzdálené hřiště, kde už na nás čekaly místní týmy, připravené na přátelská utkání. Hned během prvního zápasu se naši chlapci ukázali jako opravdový hráči. Jejich spolupráci by mohl záviděl nejeden profesionální manšaft. Během několika málo minut jsme soupeři uštědřili hned pět gólů. Po dvaceti minutách jsme vyměnili nejen strany hřiště, ale také nasadili do hry naše náhradníky. Hra už sice neměla takový spád, ale přesto jsme měli jasnou přesilu – rychlost, přesnost, týmová hra. Dívčí tým už takovou razanci neměl. Bylo zde vidět, že dívky spolu moc netrénují, většinou jsou více zaměstnávány prací doma. Vzhledem k tomu, že už bylo odpoledne a ony měli zatím jen snídani a celkem náročný trénink, bylo velmi náročné vyhrát souboj. Přes všechny obtíže předvedly opravdu pěkný zápas, i když se jim ho nepodařilo vyhrát. Nakonec ukápla i nějaká ta slzička.
Na večer bylo připraveno promítání filmu Tvoje volba. Film vypráví příběhy lidí, jejichž chování ovlivnilo děti či jiné osoby, které se v nich viděli a hledali v nich svůj vzor. Diskuse po skončení promítání byla velmi zajímavá. Povídali jsme se s dětmi o jejich plánech do budoucna, o tom, jak jejich rozhodnutí něco udělat může ovlivnit jejich celý život.
Další den začal ve stejnou dobu jako předchozí den. Jen pořadí tréninků bylo prohozeno, protože jsme přišli o kuchaře, a tak se do vaření pustily naše dívky. Na dopoledne jsme měly naplánované přátelské dívek z Njabmini a chlapců z Naivashy. Oba zápasy se zpozdily, takže jsme měly dostatek času uvařit oběd. Nejen dívky ale i chlapci pomáhali s přípravou ugali a vegetace. Po obědě měli všichni chvilku času na odpočinek. Poté již přijely dívky z Njambini, které byly o hodně starší než naše holky. Ty se ovšem byly jako lvice o každý míč. Tentokrát bylo vidět, že se dívky snaží o spolupráci. Byly si opravdovou oporou a partnery. Ještě než zápas skončil, dorazili soupeři pro naše chlapce. Byl to stejný soupeř jako den před tím, což ale neubralo hře na zajímavosti. Než bylo dohráno, začalo se pomalu stmívat a ochlazovat. Po večeři byli všichni velmi unavení. Doufali jsme, že se budeme moci s dětmi ještě podívat na film Hotel Rwanda a povídat si o tom s nimi, ale také jsme s nimi chtěli probrat pobyt v Naivashe. Nakonec jsme večer strávili velmi příjemným povídám o zkušenostech, které zde děti získaly. Skutečnost jak málo stačí této mládeži, aby byli alespoň na malou chvíli šťastní, mě neustále dojímá. Největším překvapením byla odpověď jednoho z chlapců, který pomáhal v kuchyni, na otázku: „Co jste se tady naučili?“ – „Nejen ženy patří do kuchyně. I muži mohou pomáhat při vaření.“ To asi nikdo nečekal, přesto se tato odpověď setkala s velkým aplausem a porozuměním. Večer jsme zakončili krátkou modlitbou.
Poslední den ráno jsme vstávali velmi brzy, protože jsme se museli dostat včas do Nairobi, aby naši chlapci pod 15 let nepropásli zápas na víkendovém turnaji „East and Central African tournament“. Děvčata ještě večer uvařili čaj, aby ho v šest ráno pouze ohřáli. Balíček suchého toustového chleba pro tři děti a hrneček teplého keňského čaje (čaj vařený v mléku ředěném vodou), to byla naše snídaně. A pak hurá do Nairobi.
Rádi bychom poděkovali všem, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k uskutečnění toho campu.
Alena Polanecká, alena.polanecka@adopceafrika.cz, kiberakids4peace.org
První fotogalerie
Druhá fotogalerie
